I. kapitola

Cobb Anderson by možná doma ještě chvíli vydržel, ale delfmi nejsou k vidění každý den. Bylo jich asi dvacet, I možná padesát, klouzali v drobných šedých vlnách a I vyskakovali nad vodu. Bylo příjemné se na ně dívat. Cobb si zapamatoval tuhle výmluvu a vydal se pro svou večerní I sherry o hodinu dřív. .
I Dveře se za ním s klapnutím zavřely a on se překvapeně na chvíli zarazil, oslněn sluncem pozdního odpoledne.
Annie Cushingová ho pozorovala z okna protějšího domku.
J Za jejími zády zněla hudba Beat1es.
"Zapomněl sis klobouk," poznamenala. Pořád ještě to byl dobře vypadající mužský, ramenatý a vousatý jako Mikuláš. Neměla by nic proti tomu dát to s ním dohromady, I jenže on byl tak..
"Jdu se dívat na delfmy, Annie. Nepotřebuju klobouk.
Podívej se, jak jsou šťastní. Nepotřebuju klobouk a nepotřebuj u ani ženu." Vykročil pevným krokem po bílých I mušlích směrem k asfaltce.
Annievešla do domu, aby si učesala vlasy. Měla je dlouhé a bílé a udržovala je pevné díky hormonálním přípravkům.
Bylo jí šedesát a do náruče jí byl pořádný kus. Vlastně by se dost podivila, kdyby ji Cobb vzal na rande.
Dlouhý poslední akord "Day in the Life" visel ve vzduchu.
Annie by nebyla schopná říct, jaká písnička právě dozněla . - po padesáti letech jí už hudba nic neříkala - ale přešla pokoj a otočila desku. Kdyby se aspoň něco dělo, pomyslela I si snad posté. Jsem sama sebou tak unavená.
V obchodě si Cobb vybral vychlazenou čtvrtinku levné sherry a pytlík buráků. Měl chuť něco si prohlížet.
Výběr časopisů nebyl nijak skvělý. Nakonec se rozhodl pro noviny Podzimní lásky plné inzerátů na seznámení.
Bylo to docela dobré čtení, většina inzerujících byla stejně I jako on zestárlí hippies - paprikáši, pheezeři, jak jim h'kala mladší generace. Složil časopis tak, že byl vidět pouze hlavní titulek. POJĎ A OPAPRIKUJ MĚ!
Je s podivem, jak dlouho se člověk dokáže smát stále stejným hloupým vtipům, přemýšlel Cobb při placení. Sex byl pro člověka jeho věku čím dál hůř dosažitelný. Všiml si muže s plastikovým svět1emodrým kloboukem, který stál před ním.
Když se soustředil na klobouk, viděl nepravidelný modrý válec. Ale když jeho oči pronikly skrz díry v klobouku, spatřil měkké křivky holohlavé lebky. Pod ní vyzáblý krk.
Známé rysy.
"Ahoj, Farkere!" Fatker skončil s přepočítáváním pěťáků a otočil se.
Pohledem sklouzl po lahvi.
"Koukám, že šťastná hodinka dneska přišla o něco dřív!" Ta slova znamenala nesouhlas - Farker si dělalo Cobba starosti.
"Vždyť je pátek. Opaprikuj to!" Cobb podal Farkerovi noVIny.
"Sedm pětaosmdesát," řekla pokladní Cobbovi. Byla dohněda opálená a měla vlnité, henou obarvené vlasy. Její pružné tělo se vlnilo a lesklo, jako kdyby se natřela olejem.
Cobb se zarazil. V ruce už držel odpočítané peníze. "Podle mě to je šest padesát." Hlavou mu znovu proběhly ceny nakupovaného zboží.
"Myslela jsem číslo mého inzerátu," řekla pokladní a potřásla přitom zrzavou hlavou. "V Podzimních láskách." Nesměle se usmála a vzala si od Cobba peníze. Tento měsíc byla na svůj inzerát obzvlášť hrdá. Obrázek jí udělali v uměleckém studiu.
Venku Farker vrátil Cobbovi noviny. "Nemůžu se na to dívat, Cobbe. Jsem pořád ještě šťastně ženatý muž, díkybohu." "Nechceš oříšek?" "Díky." Farker si vyndal několik buráků z malého pytlíku. Svýma starýma skvrnitýma rukama už nedokázal odloupnout jemnou slupku, a tak si celou hrst hodil rovnou do pusy. Za pár minut vyplivl rozdrcené skořápky.
Procházeli se po pláži, jedli burské oříšky. Byli bez triček, jenom v šortkách a sandálech. Odpolední slunce je příjemně pálilo do zad. Na druhém konci stálo tiše předoucí auto zmrzlinářů - Family Frost objížděl své ~X zákazníky.
tlI I Cobb odšrouboval uzávěr tmavohnědé láhve a polkl první ál I ~toužený ~oušek. Přál si, a?,y si pamat~val č~slo inz~rátu I te pokladm z obchodu. Ale clsla mu ted'k staru unikala.
rý Těžko mohl uvěřit tomu, že byl dříve kybernetikem. Jeho u, paměť se vrátila k prvním robotům a jak se seznámil s...
k. I "Potraviny se zase zpozdily," řekl Farker. "A slyšel jsem, I že se v Daytoně objevila nová sekta. Její členové věří, že musí vraždit a jíst mozky zabitých. Říkají si Malí vtipálci." e. Dost by ho překvapilo, kdyby ho Cobb vnímal. Stál tam s prázdnýma, bezbarvýma očima, bílé vousy kolem' úst '!" I obarvené na žluto od právě vypité sherry.
la "Potraviny," řekl Cobb a náhle byl zase zpátky. Reagoval na poslední větu, kterou ještě zaregistroval. "Já mám ale vi I ještě dobrý zásoby." "Ale prosím tě, až přijedou potraviny, vem si alespoň la něco čerstvýho a sněz to," radil mu Farker. "Kvůli lékům, ~jí který do nich přidávají. Už jsem řekl Annii, aby ti to tl. \ připomněla." le "Proč všichni tak stojí o to zůstat naživu? Opustil jsem lY svou ženu a přišel na tohle místo, abych tu mohl pít a pokojně umřít. Ona se ostatně nemohla dočkat, až se mě a I zbaví. Tak proč..." Cobbův hlas ztichl. Problém byl v tom, ." že on sám se strašně bál smrti. Rychle polkl malý zdravotní íc I doušek sherry.
.li I "Kdybys byl v pohodě, nepil bys tolik," řekl Farker mírně.
"Pití je projevem nevyřešených konfliktů." "Konec srandy," řekl Cobb ztěžka. V horkém zlatém žáru odpoledního slunce sherry účinkovalo rychle. "Tady máš jeden nevyřešený konflikt." Nehtem přejel po bílé jizvě na , chlupaté hrudi, až v kůži zůstala rychle rudnoucí stopa.
tO "Nemám už prachy na další srdce, ani kdyby bylo :lI I z vetešnictví. A za rok za dva mi tahle ojetina dojede." IU I Farker se zašklebil: "Vážně? Tak si užij ty svý dva roky." I Cobb jel prstem zase zpátky, jako by zatahoval zip. "Já ~z ~ jsem viděl, jak to vypadá, Farkere. Užil jsem si to. Je to ta ~e nejhorší věc na světě." Ponořil se do temné minulosti...
;e zubaté, drsné mraky... a cítil ticho.
Farker se podíval na hO~nkY, Bude muset jít, ~ Cynthia nemohla... I "Víš, co říkal Jimi Hendrix?" Do Cobbova hlasu se vráti stará barva a síla, když citoval: "Až přijde můj čas, u~ jako každý jiný. Ale dokud žiju, nechte mě žít mj vlastním životem." Farker potřásl hlavou. "Přiznej si, Cobbe, že kdybys míň, měl bys ze života víc." Zvedl ruku, aby zar~' přítelo~ odpověď. "Ale já už stejně musím domů. Měj S.
"AhoJ. " Cobb došel na konec asfaltové cesty a přes nízkou d přešel na okraj pláže. Nikdo tu nebyl, a tak si sedl p svou oblíbenou palmu. Od moře se zvedl mírný vítr. Ohř pískem se opřel Cobbovi do tváře a pročísl mu vousy. Dej připlouvali. I Maličko si lokl sherry, aby mu ještě zbyla, a nech', vzpomínky, aby se volně rozběhly. Pouze dvě věci byly taB smrt a jeho opuštěná žena Verena. Sherry je udrž~ v bezpečném odstupu. Slunce právě zapadalo za jeho zády, když spatřil přichá~ cizince. Byl ramenatý, vzpřímený, silné ruce i nohy Ii porostlé vlnitými chlupy, bílý plnovous. Jako Mikuláš, ne Ernest Hemingway těsně předtím, než se zastřelil.
"Dobrý den, Cobbe," řekl muž. Oči za slunečními brýle] vypadaly pobaveně. Jeho třičko i šortky se třpytily.
"Nemáte žízeň?" Cobb mu nabídl poloprázdnou láhE Divil se, s kým to vlastně mluví, pokud to celé není sen "Ne, díky." Cizinec se posadil. "To není nic pro mě." Cobb se na něho zahleděl. Něco na tom muži mu bylc, "Divíte se, kdo jsem. Já jsem vy." "Kdo?" "Vy." Cizinec se na Cobba usmál jeho vlastním drobný úsměvem. "Jsem kopie vašeho těla." Tvář byla Cobbovi opravdu podobná, na hrudi m:
dokonce jizvu po transplantaci srdce. Ovšem na rozdíl i' něj kopie vypadala neobyčejně čile a zdravě. Můžeme n říkat Cobb Anderson 2. Cobb 2 nepil. Pravý Cobb mu záviděl. Od té doby, co podstoupil operaci srdce a opus ženu, nezažil jediný zcela střízlivý den.
"Takže bopper? Jak se ti tu vede?" .
Robot mávl rukou dlaní vzhóru. Cobb s potěšením sledoval, jak tohle jeho gesto vypadá u někoho jiného.
. "Těžko říct," pokrčil rameny robot. "Sám dobře víte, co si o nás většina lidí myslí." Cobb souhlasným uchechtnutím vyjádřil svůj názor. Měl U by to vědět. Nejdřív byla veřejnost nadšena, když se .1 . Cobbovi měsíční roboti vyvinuli v inteligentní boppery. To " bylo před revolucí v roce 2001, kterou vedl jeho nejlepší robot Ralf Numbers. Po povstání byl Cobb obžalován ze zrady. Vrátil se myšlenkami zpátky do přítomnosti.
"Pokud jsi bopper, jak můžeš být tady?" Cobb rukou obkroužil celou krajinu, horký písek a zapadající slunce.
"Je tu přece pro tebe ph1iš horko. Pokud vím, tak všichni I boppeři mají supravodivéobvody. Máš snad v žaludku chladicí jednotku?" Anderson 2 udělal rukou jiné důvěrně známé gesto.
"Zatím vám to nechci říct, Cobbe. Časem na to přijdete sám. Vemte si teď tohle..." Zašátral v kapse a vyndal balíček šeků. "Pětadvacet tisíc. Chceme, abyste zítra letěl do Disky.
RalfNumbers vás tam bude kontaktovat. Setkáte se s ním v Andersonově sále v Muzeu robotů." Cobbovi se zachvělo srdce při myšlence, že zase uvidí Ralfa Numberse. Ralf, jeho nejlepší model, který všechny ostatní osvobodil. Ale...
"Nedostanu vízum," řekl. "Dobře víš, že mám zakázáno opustit tuhle oblast." "To nechte na nás," prohlásil robot přesvědčivě. "Bude tam někdo, kdo vám pomůže projít bez potíží všemi formalitami. Právě teď se na tom pracuje. Ajá samozřejmě budu s vámi, abych vám kdykoliv píchnul." Intenzita a tón dvojníkova hlasu vzbudily v Cobbovi podezření. Lokl si sherry a zatvářil se vychytrale.
"Co v tom vězí? Proč bych měl letět na Měsíc první třídou?
Proč mě tam boppeři chtějí?" Anderson 2 se rozhlédl po pusté pláži a naklonil se ke Cobbovi. "Chceme vás udělat nesmrtelným, doktore Andersone. Po tom všem, co jste pro nás udělal, je to to jediné, čím se vám můžeme odvděčit."
Nesmrtelnost! To slovo bylo jako okno otevřené dokořán. Se smrtí tak blízko za zády nemělo nic smysl. Ale kdyby' existovala nějaká cesta...!
"Jak?" zeptal se Cobb pochybovačně. Vzrušeně se postavil. "Jak to můžete udělat? Uděláte mě znovu mladým ?" "Uklidněte se." Robot také vstal. "Je zbytečné se vzrušovat. Prostě nám důvěřujte. S našimi zdroji orgánů vás můžeme úplně od základů znovu postavit. A dostanete tolik interferonu, kolik budete potřebovat." Stroj se zahleděl do Cobbových očí a vypadal upřímně.
Cobb si uvědomil, že barva duhovky není úplně přesně stejná, že ten odstín netrefili. Malý ,kroužek modré byl příliš tenký a nevýrazný. Oči byly skleněné, úplně obyčejné" nevidomé skleněné oči. .
Dvojník vtiskl Cobbovi peníze do ruky. "Vemte si peníze a zítra nasedněte na loď. Zajistili jsme pro vás mladého' muže jménem Sta- Hi, který vám na kosmodromu pomůže," Hudba už zněla velmi blízko. Přijížděl vůz se zmrzlinou, stejný jako předtím viděli s Farkerem. Byl bílý, s velkým chladicím boxem. Na střeše kabiny trčel obrovský smějícÍ!
se kopeček zmrzliny. Dvojník poplácal Cobba po zádech a rychlým krokem přešel pláž.
Když došel k chladicímu vozu, otočil se a zářivě se na Cobba usmál. Žluté zuby v bílých vousech. Po mnoha letech' začal mít Cobb .sám sebe rád, tu pevnou postavu se zvědavýma, nedůvěřivýma očima. "Na shledanou!" volala mával penězi. "Adíky!" CobbAnderson 2 naskočil do vozu Family Frost na místo vedle řidiče - tlustého, nakrátko ostříhaného muže, od pasu nahého. Potom se bílá dodávka pomalu rozjela a hudba postupně utichala. Náhle se zešeřilo. Hluk motoru' zmrzlinářského vozu zanikl ve zvucích oceánu. Pokud tc vůbec byla pravda.
Musela být! Cobb držel v ruce dvacet pět tisíc dolarů v šecích. Raději je dvakrát přepočítal. A pak narýsoval číslici 25 000 do písku a díval se na ni. Bylo to hodně peněz.
Šeřilo se, a tak rychle dopil sherry. V náhlém popudu nacpal peníze do láhve a tu zahrabal pod nejbližším stromem do písku. Vzrušení opadlo a místo něj přišel strach. Mohou mu boppeři skutečně přinést nesmrtelnost díky transplantacím a interferonu? Vypadalo to nepravděpodobně. Nějaký trik, léčka. Ale lhali by mu? Určitě si pamatovali všechno dobré, co pro ně kdy udělal. Možná mu prostě jenom chtějí ukázat, jak si žijí. Měl by to využít. A bylo by ostatně skvělé znovu vidět Ralfa Numberse.
Cestou domů se Cobb několikrát zastavil. Lákalo ho vrátit se, vyhrabat znovu láhev a přesvědčit se, zda v ní ty peníze opravdu jsou. Vyšel měsíc a on mohl vidět malé kraby, jak vylézají ze svých děr v písku. Mohli by vyhrabat moje peníze, pomyslel si a znovu se zastavil.
Zakručelo mu v břiše. A taky dostal chuť na další sherry.
Šel dál stříbrnou pláží a pod jeho těžkými kroky skřípal písek. Bylo stejně jasno jako ve dne, jenom v černobílém provedení. Napravo od Cobba vycházel nad obzor měsíc.
Úplněk znamená vysoký příliv a odliv, pomyslel si popuzeně.
Co nejrychleji si musí sehnat něco k snědku a trochu sherry a pak přendá ty prachy do úkrytu trochu dál od moře. Když přišel ke svému měsícem postříbřenému \ domku, spatřil nohy Annie Cushingové, jak čouhají zpoza rohu. Seděla ve dveřích na předních schodech, číhala přímo uprostřed cesty, aby ji nemohl minout. Zahnul doprava a přišel k domu zezadu, kde ho nemohla spatřit.
Stan Moone~ " v proseze~ém ~~le uvnitř, Cobbova I prefabnkovaneho domku necltll prlhs pohodlne. Doufal, že ta tlustá bělovlasá ženská, sedící Před, domem, nebude I' Cobba varovat. Aby ho neviděla, vešel do domku za tmy.
Ani si nerozsvítil a šel rovnou do kuchyňského koutu.


Další kapitola